Pistole CZ 75 - stejná řadu let a pokaždé jiná …………….

aneb pohádka o mých čízách

Předně musím upozornit, že následující povídání není výčtem technických parametrů ani žádná srovnávací recenze zbraní CZ.

Udělal jsem si v poslední době několik menších radostí a jednu velkou – po letech jsem si koupil novou závodní pistoli CZ 75 Tactical Sports v ráži 9 mm Luger. Střelbě se věnuji téměř patnáct let a za ta léta mýma rukama prošla řada zbraní. Po celou tu dobu mne mimo jíné provázely i zbraně z produkce CZUB. Přes všechna negativa, která slyšíme ze všech možných stran nemohu proti těmto zbraním říci téměř nic špatného. Možná jsem měl jen štěstí na dobré kousky, možná jsem jim věnoval tu patřičnou péči, kterou tyto pistole vyžadují, to ovšem nijak nevyvrací fakt, že kvalita těchto zbraní bohužel značně kolísá.

Když se podívám na počátek své střelecké kariéry (není nijak závratná, co se úspěchů týká), tak jsem jako svou první velkorážní pistoli v roce 1993 koupil celoocelovou (tehdy ani jiné nebyly) CZ 75 Compact, pochopitelně v ráži 9 mm Luger. V té době jsem o zbraních mnoho nevěděl, neměl jsem peníze a víceméně náhodou jsem se dostal na tehdejší poměry k docela slušné sumě peněz, jejíchž část jsem věnoval na zakoupení této zbraně. A rozhodně jsem neudělal chybu. Provázela mne řadu let jako obranná a snadno nositelná zbraň a v samých počátcích i jako zbraň pro sportovní střelbu – naprosto bez závad a 100% spolehlivě.

Záhy jsem však zjistil, že to není na sportovní střílení úplně to pravé (kapacita zásobníku, délka hlavně, chování při rychlé střelbě) a zakoupil jsem další pistoli CZ, tentokrát CZ 85 Combat (úprava CZ 75 s oboustrannými ovládacími prvky). Impulsem k tomu byl můj vstup do prostředí velmi rychlé střelecké disciplíny IPSC - tedy praktické střelby. První sezonu jsem se rozkoukával a střílel s neupravenou 85kou. Posléze jsem ji nechal společně s Compactem upravit vynikajícímu střelci a puškaři Pavlu Jasanskému. Úpravy se týkaly především spoušťového mechanismu, u Compactu pouze přebroušení ozubů včetně dorazu spouště. Pětaosmdesátka doznala úprav větších - v první řadě přestavbu spouště na bodovou SA, výměnu miřidel za masívní LPA a světlovodnou mušku, úpravy pojistkových páček, rozšíření zasobníkové šachty (trychtýř) a úpravy třech zásobníků na kapacitu 19 nábojů – vše tak, aby zbraň vyhověla divizi standard, tedy aby se vešla do krabice rozměrů stanovených pravidly divize.

S touto zbraní jsem pak řadu let střílel – a musím říct, že jsem nepoznal co je závada. Jedinou výjimkou byl zlomený rozborný čep, který ovšem praskl po cca 20 tis. výstřelech. Navíc musím podotknout, že v kombinaci s monogripem Hogue se mi dosud žádná zbraň nedržela lépe.

Se střelbou IPSC nutně přišlo přebíjení nábojů, s přebíjením se nabídla příležitost jiných ráží a jiných zbraní – ale to je jiná kapitola. CZ 85 Combat mne provázela po závodech cca 9 let, údržbu představovala kromě pravidelného čištění kvalitními prostředky 1x za sezonu výměna vratné pružiny a na samém počátku výměna pružin v zásobnících za kvalitní silné pružiny Wolf. Teprve v posledním roce jsem zaznamenal několik nepříjemných zádržek (pochopitelně v nejméně vhodnou dobu – zkažené dva závody), které však vyřešila výměna vytahovače. Nicméně jsem musel kriticky zkonstatovat, že přesnost mojí pistole již není co bývala – není divu, má nastříleno téměř 50 tis. a to s původní sériovou hlavní. Pravda – v drtivé většině olověnými střelami, ale přesto to je poměrně dost. Když ji ale dnes srovnám s novými zbraněmi, tak musím říci, že co se týká vůlí, tak se rozhodně nemusí stydět srovnání s každou druhou zánovní zbraní (mluvím o CZ). S největší pravděpodobností zvážím výměnu hlavně a bude z ní zase velmi solidní a spolehlivá pistole.

Jenže vývoj jde dál a já už dlouhou dobu pošilhával po nových zbraních CZ – především CZ 75 Tactical Sports (dříve IPSC standard) a CZ 75 SP-01. Ráže 40 SW mne příliš neoslovila (a to i díky relativně nedostatkovým nábojnicím) a i přes handicap v hodnocení na soutěžích IPSC jsem se rozhodl zůstat u ráže 9mm Luger. Volba padla po dlouhém váhání na 75ku Tactical Sports. Mám ji krátkou dobu ale musím říci, že mne nadchla. Jak svým chováním při střelbě – dlouhá a poměrně těžká pistole se v ráži 9 Luger chová velmi kultivovaně, tak svou překvapivou přesností (za mou další zbraní , špičkově laděným klonem Coltu 1911 A1 v ráži 45ACP sice zaostává, ale jenom o málo), tak i provedením, které se již snad oprostilo od dětských nemocí, které mne řadu let co se tato zbraň již vyrábí přesvědčovaly, že doba ke koupi ještě nenazrála.

Zbraň prodělala několik vývojových stádií a i slepých uliček (jako např. varianty s na bocích odfrézovaným závěrem v přední části apod..) . Dnes výrobce došel zřejmě k tomu, že méně znamená více, takže varianta v ráži 9mm se nijak podstatně neliší od varianty 40 SW.

Především model , který vlastním má již vedení závěru skutečně v celé délce rámu (ne jako některé mezitypy z předchozích let) a i odladění spouště zaslouží pochvalu. Jedinou velikou skvrnou na kráse jsou naprosto příšerná miřidla. Nedokážu pochopit, jak výrobce může takto celkově povedenou zbraň osadit prakticky nepoužitelnými miřidly, která navíc působí velmi neesteticky. Jsou nepřiměřeně a zbytečně vysoká , muška je poměrně úzká a zářez hledí naopak velmi široký, takže světla miřidel jsou natolik velká, že zamíření vyžaduje neúměrně vysoké soustředění i při terčové střelbě, o nějaké rychlejší střelbě ani nemluvě. Takže první věc, kterou je potřeba udělat je výměna mušky za nižší a širší – nejlépe mušku se světlovodným vláknem a k tomu buďto přizpůsobit stávající pevné hledí (ufrézovat, vytvořit nový zářez) anebo celé hledí vyměnit, např, za masívní velká LPA. Zbraň je celkově poměrně veliká pistole a i kvalitní ořechové střenky jsou dost silné, takže malá ruka může mít trochu problém s držením – budu si muset zvykat. Toto lze vyřešit tenkými střenkami (třeba duralovými, které už CZUB dodává – sice za nemalý peníz, ale lepší než nic) – lze použít i gumové dvoudílné střenky pro standardní CZ75B. Ergonomie se tím vylepší a plně oceníme velmi pěkné tvarování zbraně, které je společné všem pistolím CZ. Zbraň lze osadit celou řadou ladičských dílů, některé lze (sice za nemalý peníz) s trochu štěstí koupit přímo na prodejně CZUB (duralové střenky, duralový trychtýř zásobníkové šachty, laděný sportovní kohout, miřidla apod), jiné se musí nechat udělat zakázkově u šikovného zbrojíře. Pozornost zaslouží pojistkové páčky, které je vhodné upravit na páčky s lomeným křidélkem (v počátcích výroby CZ75 IPSC Standard se na pistoli vyskytovaly, později je zřejmě designer změnil a zalomení křidélka zmizelo). Nakonec se vyplatí i v této variantě zbraně používat plastové „buffery“ navlečené na vodící tyčce vratné pružiny – tedy doraz mezi závěrem a rámem zbraně.

V závěru bych pouze doplnil, že jsem před zhruba dvěma lety s trochu těžkým srdcem prodal tu odladěnou CZ 75 Compact (někdy lituji) a pořídil její příbuznou Alfu Defender v ráži 45 ACP z produkce brněnské Alfy Proj., kterou používám jako obranou zbraň a často ji tedy nosím.

Vzhledem k tomu, že i tato zbraň je vlastně svou konstrukcí CZ 75, i když poněkud upravená (řekl bych i vylepšená) a na plastovém rámu, který se dodává jako polotovar z Itálie (vyskytuje se u některých pistolí Tangfolio a CZ TT) , tak se sluší o ní zmínit, protože alespoň pro mne představuje další z klonů CZ. A přiznejme si, že konstrukce CZ je skutečně vyjímečně zdařilá, vždyť je to po Coltu 1911 A1 zřejmě druhá nejkopírovanější pistole na světě.

V současné době je vlajkovou lodí CZUB zřejmě konstrukčně vyjímečně zdařilá nová verze CZ 75 a to CZ 75 SP01.

Jedná se v podstatě o klasickou CZ s dlouhým rámem. Podle úspěchů, které s touto zbraní sklízení závodníci na mezinárodních soutěžích to vypadá, že se konečně povedlo dovést konstrukci CZ 75 opět na špičku.

Je jen ke škodě výrobce, že přistupuje k výrobě takových povedených zbraní a nakonec i k tuzemským zákazníkům velmi laksně, podpora prodeje je velmi špatná (na rozdíl od filiálky CZ USA) a v některých sériích se vyskytují opravdu trestuhodné výkyvy kvality zpracování, někdy i dost pokulhává kvalita použitých materiálů. Obecně jsou bolestí zbraní CZ zásobníkové pružiny. Většinu závad při střelbě lze přisoudit právě špatně podávajícímu zásobníku – pomineme-li pochopitelně vady náboje popř. jiné závady, kterých je ovšem procentuálně nepoměrně menší množství. Doporučuji proto výměny zásobníkových pružin za kvalitnější nebo alespoň počítat s možnými problémy a plnit zásobníky na plnou kapacitu až těsně před střelbou.

Nicméně já měl na všechny své zbraně zřejmě veliké štěstí. Nepopírám, že k tomu asi přispěla i pečlivá péče, zbraně CZ je opravdu nutné ošetřovat – čistit a konzervovat, ale skutečnost, že s CZ85 jsem odstřílel poctivých 40 tis výstřelů v podstatě bez závad (nepočítejme experimenty s náboji apod) a teprve po této zátěži se začaly projevovat některé drobné nedostatky (vytahovač) a pochopitelně opotřebením vývrtu hlavně se zhoršila přesnost. Přesto však současná přesnost je srovnatelná s průměrnou služební pistolí – na 25m se lze bez problémů udržet v černých kruzích mezinárodního pistolového terče.

Léďa